the karamazov brothers on stage

Fyodor Mikhailovich Dostoyevski (1821 – 1881) is said to be one of the most featured authors on European stages. Dostoyevski never wrote any theatrical plays but his pivotal novels, full of complicated psychological characteristics and unusual dramatic stories, have been very tempting for adaptations. One can find many topics in this literary masterpiece, together with different, often very complicated philosophical interpretations. The discord between good and bad in man unites in Dostoyevski with an intense, harrowing attitude towards Christianity. Each of the main characters represents a slightly different principle. The complexity of characters in any literary work of art can hardly be illustrated as one-dimensional, but for expediency, let us view Old Karamazov as a symbol of irresponsible sensuality, ergo a burden in the upbringing of his sensitive sons.

Bratři (Karamazovi) režiséra Daniela Špinara (DISK,
2007). Foto: Patrik BoreckýDmitri can be considered the one who recognizes his genetic similarity to his father but still succumbs, thus a representative of „wits“. Ivan is a rationalist who strives after a concept of an autonomous morality, thus a representative of „sense“. Alyosha is a saviour who leaves for a monastery to save his family from filth – let us simplify this to the word „emotion“. Karamazov’s illegitimate son Smerdyakov is an epileptic who actually finds inspiration to patricide in Ivan’s ideas. Even though female characters in the novel are not given much space, they offer interpretational opportunities for their creatresses, especially Grushenka, who is both an unfortunate victim and a woman capable of great sacrifice. The symbolic characters of the Devil and the Grand Inquisitor (the novel contains an almost separate philosophical tract about him) as well as the character of the Godly man, Father Zosima, can prove a considerable tease for directors.

Bratři (Karamazovi) režiséra Daniela Špinara (DISK, 2007). Foto: Patrik Borecký Of course, The Brothers Karamazov, just like other Dostoyevsky masterpieces, has inspired theatrical projects in his homeland. France, too, inclines to present his works on the stage. Some Czech productions are even based on French adaptations. Such rich text material can be handled in discrete packets, as we can see in the monologue-drama “The Grand Inquisitor”, directed by Peter Brook and starring Bruce Myers, which is presented at many international festivals. This play offers an alarming inquiry into the meaning of Christ’s sacrifice. In Czechoslavakia/Czech Republic, different versions of The Brothers Karamazov are among the top Czech theatrical productions; only a few other classical theatre plays offer such a wide range of vigorous characters like Old Karamazov, his sons Dmitri, Ivan and Alyosha, not to mention the „bastard“ Smerdyakov. If we look back at the last forty years of domestic theatrical productions we find a great deal inspired by this famous novel.

1967 – Karel Palouš directs “The Brothers Karamazov“ at the Realistic Theatre /Realistické divadlo/ in Prague.

1970 – The title appears at the Petr Bezruc Theatre /Divadlo Petra Bezruče/ directed by Pavel Hradil.

1978 – Film director Evald Schorm’s adaptation is first presented in Šumperk, directed by Karel Třebický. In this “inscenation” after Old Karamazov’s burial, he gets up from his coffin and starts settling affairs with his sons. Schorm is forced to serve the muse Thalia because the state has declared his film-making career to be in a period of “normalization” – the film world’s loss is theater’s gain.

1979 – Schorm’s adaptation makes its way to Prague, appearing at the Theatre on the Balustrade /Divadlo Na zábradlí/ with a cast of some of the best dramatic actors of the day – Bartoška, Heřmánek, Zedníček, Mrkvička, Preissová – and two comic actors alternating in the role of Old Karamazov – Karel Augusta and Vlastimil Bedrna. These two “comedians” create such a suggestive and provocative Old Karamazov that they effectively upstage their more “serious” counterparts (with the possible exception of Mrkvička’s phenomenal Smerdyakov)

1981 – A remarkable adaptation, making use of Sergei Eisenstein’s notes from his film script , comes into being at the Prague theater Goose on a String /Husa na Provázku/. It is written by Jan Antonín Pitínský and Petr Scherhaufer, who also directs.

1991 – Petr Poledňák brings Schorm’s adaptation back to the stage at The Drama Studio /Činoherní studio/ in Ústí nad Labem.

1995 – The National Theatre in Brno offers an adaptation by Zdeněk Kaloč, who also directs. The same year, Director Pavel Palouš presents a version at the State Theatre in Ostrava.

1997 Zdeněk Kaloč takes his adaptation from Brno to Divadlo na Vinohradech in Prague. The production resembles a trilogy of Czech feature films from the early 1930s which were based on Dostoyevsky’s novels. Actor Zdeněk Štěpánek stars in all the films – portraying Raskolnikov in “Crime and Punishment”, Dmitri in “The Brothers Karamazov” and Myshkin in “The Idiot”. This evocation is reinforced by the fact that the role of Old Karamazov is played by Štěpánek’s son, Martin. Critically, the project is viewed as mostly a re-telling of the story, leaving little space for the actors to give deeper interpretation. But it is also here that Ivan Trojan is cast as Ivan and Lukáš Hlavica as Alyosha. Their participation undoubtedly influences what is to follow a few years later, when they are part of the company of the Dejvicke Theatre. It is as if the two of them, once tasting the material, want to perform a new and better version of the same subject.

2000 – The Dejvicke Theatre stages Schorm’s adaptation, directed by Lukáš Hlavica. This is the version that will serve as the basis for Petr Zelenka’s new film Karamazovi. At the time of its premiere, he was working with the theater. Hlavica takes hold of Schorm’s adaptation and offers his acting colleagues opportunities for remarkable creativity. This time, Ivan Trojan gets the chance to tackle the role of the Old Karamazov, plus the Devil). In addition, David Novotný plays the sturdy and wild Dmitri. Igor Chmela imprints chilling coolness into the rational Ivan; Martin Myšička endows his Alyosha with a considerable amount of emotional vulnerability; and Radek Holub excells in the role of the demonized Smerdyakov.

2002 – At The Theatre of Moravian Slovakia /Slovácké divadlo/ in Uherské Hradiště, Jan Antonín Pitínský brings back the 1981 version he co-created Petr Scherhaufer. This time, he directs. Simplifying a bit, we can say that this “inscenation” kick-starts the sharp artistic rise of the theatre. As prologue to the performance, footage from the 1968 Russian movie of the same name, directed by Ivan Pyriev, is projected on a screen built into the stage created by Ján Zavarský. This production also brings to mind the American movie by Richard Brooks from 1958 (with Yul Brynner as Dmitri!). The narrative accents the detective aspect of the novel and several actors give brilliant performances (Jitka Josková as the suffering Grushenka; Tomáš Šulaj as the demonized Dmitri; Josef Kubáník as the slimy and malicious Smerdyakov; and Vladimír Doskočil as Old Karamazov, emphazing the comical aspects of the old skirt chaser). In the same year Zdeněk Kaloč puts together a cast at the Theatre of J.K.Tyl in Plzeň and produces his adaptation for the third time.

2003 – Pavel Palouš brings his 1995 adaptation to the Theatre of F.X.Šalda in Liberec.

2006 – At Goose on a String, Vladimír Morávek brings an altogether different version to its stage, when he puts on his epic four-part project, an adaptation of four pivotal novels by Dostoyevsky, presented by the theater’s acting company in a one-day marathon session entitled “A Hundred Years of Cobra”. The climactic episode is the drama “The Karamazovs: A Resurrection”. This play has no actor for Old Karamazov. Instead, the actors portraying the sons „lend“ the figure of the father to each other in a remarkably dynamic fashion. Smerdyakov is a little out-of-the-spotlight (a confident performance of Tomáš Sýkora) while the characters of the three sons are portrayed with an eerie authenticity. Each actor actually plays a kind of „extension“ of a different character they’ve already portrayed in a previous episode. Petr Jeništa who is the homicidal sage of “Crime and Punishment,” Raskolnikov, turns into Ivan, Jiří Zaorálek, a sensitive Myshkin from “The Idiot,” roughs up into Dmitri, and Jan Budař’s devilish Stavrogin from “The Devils” (aka “The Possessed”) becomes the angelic Alyosha. Plus, all three of them brilliantly shuffle the role of Old Karamazov between themselves.

2007 – The latest version, a DAMU theater school production at the DISK theatre, by director Dan Špinar, only mentions Old Karamazov verbally. It is a point of view piece:, using the character of pure Alyosha as its focus (in part because the actor in this role is clearly the most capable one on stage). This approach affords it the opportunity to present events as a sort of a dream-like hodge-podge. As a post-script, mention should be made of composer Otakar Jeremiáš’s 1928 opera of the same name (this piece has hardly been performed since its creation) as well as the fact that today, in Český Krumlov, you might come across a concert of popular local band, Bratři Karamazovi /The Brothers Karamazov/.

petr zelenka – rozhovor

Rozhovor s režisérem a scenáristou Petrem Zelenkou o filmu Karamazovi

Kdysi jste prohlásil, že vám vadí „pomíjivost divadla“. Co bylo důvodem k natočení filmu a prvním impulzem pro napsání filmového scénáře Karamazovi?

Prvním impulzem byla snaha skutečně archivovat a nějak zaznamenat představení Dejvického divadla v Praze. Přišlo mi škoda, aby lidé za dvacet let nevěděli, jak krásně hráli Dejvičtí divadlo tenkrát na začátku třetího tisíciletí. Přitom jsem si uvědomoval, jak je těžké divadlo zaznamenat na pevném nosiči, jakým je film nebo magnetický pásek. Velice si vážím televizních záznamů divadelních představení, ale je to většinou jen velice neúplné svědectví o představeních samotných. Proto jsem se rozhodl vytvořit kolem divadelních Karamazových ještě jinou realitu, jiný příběh, jehož součástí budou i diváci takového představení.

Jaký byl výběr herců?

Respektoval jsem obsazení Dejvického divadla, až na malé výjimky, kdy do role Kateřiny jsem obsadil Michaelu Badinkovou, do role Lízy Lucii Žáčkovou a přidal roli kapitána Sněgirova v podání Jana Kolaříka z brněnského divadla Husa na provázku. A diváci zde uvidí i mého oblíbeného Ivana Trojana, kterého pro mne kdysi v Samotářích objevil David Ondříček, nebo Radka Holuba. Tihle dva jsou hlavními komiky filmu.

Film Karamazovi vznikal v koprodukci s Poláky. Proč jste přizvali ke spolupráci právě polskou stranu?

V Polsku byla největší ochota ke spolupráci. Karolina Ochab, naše polská koproducentka, se přijela podívat na představení v divadle a řekla, že na takovém filmu se chce podílet. Tak to celé začalo. Teprve později jsem se dozvěděl, že její společnicí v produkci je dcera slavné režisérky Agnieszky Holland. V Polsku jsem známější než v Čechách a je pro mne paradoxně snazší sehnat peníze tam než zde. Takže mi připadalo hloupé to nevyužít. Celý příběh jsem tedy zasadil do polské ocelárny, do krakovské Nové huti, kde se odehrává třeba i film režiséra Andrzeje Wajdy Člověk z mramoru z roku 1976.

Na filmu Karamazovi se opět setkáváte s Čestmírem Kopeckým, který byl producentem vašich filmů Mňága Happy-end, Knoflíkáři a koproducentem Roku ďábla. Co vám na této spolupráci vyhovuje?

Za prvé: Má dobrý nos na projekty. Za druhé: Nedělá svým filmům ostudu. Nebo dalo by se říci, že obecně „nedělá ostudu“. To je víc, než se dá říct o většině producentů.

Proč jste se rozhodl realizovat dramatizaci Evalda Schorma?

Znám tři dramatizace: Evalda Schorma, Zdeňka Kaloče a Jana Antonína Pitínského / Vladimíra Morávka. Schormova je velice přímočará, je to v podstatě taková detektivka, a proto je pro film schůdná. Doplnil jsem ji jen některými motivy z Pitínského (postava Sněgirova). Znám ruský film Bratři Karamazovi z roku 1969 režiséra Ivana Pyrjeva, ale to je spíš ukázka starého typu filmu s přehnaně deklamujícími herci a marnou snahou dostat na plátno „všechno“.

Proč si myslíte, že se nikdo před vámi u nás nepokusil o natočení Bratrů Karamazových?

On se v českém filmu už dost dlouho nikdo nepokusil o nic, o Bratrech Karamazových nemluvě. Mám dojem, že ambice českých filmařů jsou strašně malé. Všichni stále mluví o tom, jak jsou nebo nejsou české filmy „úspěšné“, ale mě daleko víc zajímá, jak a zda jsou „ambiciózní“. Ale jak jsem již řekl, já se nepokusil o Karamazovi, ale o to zaznamenat jedno malé představení jednoho malého pražského divadla. A musím tady zmínit, že velikou inspirací mi byl film režiséra Louise Malleho Vanya on 42nd Street z roku 1994.

Román F. M. Dostojevského Bratři Karamazovi je nabit filozoficko-náboženskými úvahami. Ve filmu je rovněž přítomen dialog ďábla s Ivanem, kdy čert Ivanovi říká:
Jakmile se opravdu odřekneš Boha, všechno bude jiné. Padne morálka jako zanikající geologické období a lidé budou hledat radost tady na světě. Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou, pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení, a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile bude člověk Bohem, přestane platit jakýkoli zákon. Všechno bude dovoleno, všechno. Jaký další motiv vás z Dostojevského díla fascinuje?

Zajímá mne motiv odpovědnosti intelektuála za myšlenky, které sám hlásá, a to ve společnosti, která ztratila víru v Boha a s tím i základní morální instinkty. Co se stane, když ve jménu našich idejí, podle „našeho návodu“, někdo zavraždí jiného člověka? Jsme za to zodpovědní? Jednoduše řečeno: Je inteligent odpovědný za chování blbců? Dá se to aplikovat i na současnou společnost. Čeští politici, to jsou takoví Smerďakovové, kteří se pod pláštíkem nepochopené ideje demokracie dopouštějí těžkých zločinů. A co my? Jsme za to odpovědní? V širším kontextu je to film o rozporuplné povaze člověka.
A konec konců je to i výpověď o společnosti, kde neplatí klasická křesťanská morálka. Jak říká Dostojevský: „Jednou padne morálka, jako zanikají geologická období, a všechno bude dovoleno.“ Ale zachrání nás pak „obyčejná lidská slušnost“? Rozum nám říká, že zbavit svět veskrze zlého a špatného člověka, je dobrý skutek. Západní křesťanství oproti tomu říká, že vražda je zločin a žádný člověk nemá právo rozhodovat o životě nebo smrti jiného člověka. A to je ústřední téma Karamazových. Ale i když člověk nemá přímo právo zabít, má právo si „přát něčí smrt“? To už současný zákon nepostihuje.
Mimochodem zcela bezbožnou společnost jsem viděl v Indii v 90. letech. Zděsil jsem se. Sám sebe jsem do té doby považoval za ateistu, ale teprve tam jsem pochopil, jak mnoho z křesťanských principů soucitu, rovnosti a lásky mám ukryto hluboko pod kůží. Proto dávám Dostojevského do kontrastu s indickými matkami, které házejí kojence pod kola diplomatických aut, aby pak na ambasádě vysoudily peníze. To je krutost, která nenapadla ani tohoto velkého spisovatele.

After a long day of teaching History to your students, you can check out casino reviews for the best in class online casinos.

Pokud byste měl pro diváky Dejvického divadla srovnat divadelní a filmovou verzi, v čem se zásadně liší?

Ať přijdou do kina a uvidí. Film je sevřenější, silnější a také jednodušší a tím i údernější než divadlo. Je to to nejlepší, co ze sebe Dejvické divadlo vydalo. Až diváci uvidí tento film, pochopí, co to znamená, když se mluví o „divadelním souboru“. V jistém smyslu to může připomínat dobře sehranou rockovou skupinu.

Fanoušci filmů Petra Zelenky budou od dalšího snímku očekávat oblíbené mystifikace, bizarnosti, úchylky, hlášky, nadsázku a humor. Dá se to vše vtěsnat i do Dostojevského?

Hláška je tam jen jedna: „Vzkřísil jsi mě!“ Ale protože se nedá vyslovit, asi nezlidoví. To ostatní tam samozřejmě je. Dostojevský byl veliký podivín, kam se na něj hrabu.

Ve filmu se objeví informace o pravnukovi Dostojevského, který dělá řidiče tramvaje v Petrohradu. Nepátral jste při psaní scénáře po skutečných žijících příbuzných Dostojevského?

Ne. Zde cituji dokumentární film Pawla Pawlikowského, v Anglii žijícího Poláka. Jeho dvorní střihač David Charap mi o tomhle filmu vyprávěl a já jsem jeho obsah nechal převyprávět jednu postavu v ději, protože tak krásně shrnuje kulturní dějiny Evropy posledního století.

Proč jste zvolil jako prostor pro natáčení tovární halu – omezený prostor s minimem rekvizit?

Příběhy obyčejného šílenství byl film z letištního skladiště. Karamazovi jsou filmem z oceláren. Industrie mne vždy přitahovala. A Karamazovi evidentně do továrny patří. Je zajímavé, že se v Čechách již netočí filmy z dělnického prostředí, z továren. Možná je to technicky příliš náročné, možná příliš drahé. Ale každopádně je to škoda. Stejně jako to, že katolická církev nedovoluje točit v kostelech. Za padesát let zjistíme, že nevíme, jak vypadala česká továrna a český kostel na přelomu tisíciletí.

Co vás na natáčení mile překvapilo?

Byl jsem nadšený z toho, že se podařilo uvést do chodu skutečně mezinárodní filmový štáb. V našem případě nešlo o formální koprodukci, jak tomu většinou bývá, ale o štáb složený ze 40 % z Poláků a 60 % z Čechů, s herci z obou zemí. Myslel jsem, že to nebude fungovat, ale právě naopak, byl to nakonec nejrychlejší štáb, jaký jsem kdy zažil. Natočili jsme film za 20 dní, což je můj rekord. Je pravda, že z polské strany jsme měli například osvětlovače a kamerovou techniku, která točí s režisérem Romanem Polanskim. A ono je to na těch lidech poznat. Tak dobré maskérky jsem také nikdy nezažil. To, že maskovaly perfektně herce, byla samozřejmost. Ale to, že je také po dlouhém čekání psychologicky připravovaly na záběr, dávaly jim speciální masáže tváří a pouštěly relaxační hudbu, na to nebyli připravení ani herci sami. Mimochodem herci byli dalším příjemným překvapením.

Jste scenáristou a režisérem v jedné osobě, jaké to má výhody a nevýhody při natáčení?

Při natáčení už to má samé výhody. Nevýhody tohoto sloučení profesí spadají do fáze psaní scénáře: tam se sám zbytečně cenzuruji. Píšu prostě jen takové scénáře, o kterých se domnívám, že bych je dokázal natočit. To je obrovské omezení. Také nedokážu realizovat svoje projekty tak často. Napsání a zrežírování filmu mi trvá minimálně tři roky.

Jaká je obrazová koncepce snímku?

S kameramanem Alexandrem Šurkalou jsme od začátku věděli, že film musí být technicky perfektní, abychom předešli tomu, co by si někdo snad mohl myslet: že to bude usmolená divadelní adaptace z ateliéru natočená na video za pár dnů. Výsledkem je obrazově krásný a bohatý film v širokoúhlém formátu, stylově čistý. Saša odvedl skvělou práci, toho si není možné nevšimnout.

Proč by měl jít divák do kina právě na film Karamazovi, na co se může těšit?

Hodně emotivní, napínavý a silný film s nejlepšími herci, kteří v současné době v Čechách hrají. Nic víc a nic míň. Jsou to silná slova, ale mohu si je dovolit, protože zde jako u jediného ze svých filmů nejsem výhradním autorem scénáře, a nechválím tedy práci svoji, ale práci druhých. Jsem pouze adaptátorem geniální předlohy a pokračovatelem toho, co na jevišti tak skvěle zrežíroval Lukáš Hlavica. Můj příspěvek spočívá snad jen v tom, že jsem rozpoznal potenciál tohoto textu a tohoto představení a přesvědčil pár desítek lidí, aby tomu věnovali svůj čas a energii. Když o tom přemýšlím, moje nejlepší stránka je zřejmě ten „archivář“ ve mně. Tam, kde se mi podaří potlačit svoje ego a posloužit cizí věci (kterou paradoxně v průběhu práce začnu stejně považovat za svoji vlastní), bývají výsledky nejlepší.

Jaká hudba zazní ve filmu?

Jan Kaczmarek, polský oscarový hudebník (Oscar za film Finding Neverland /2004/), souhlasil, že k filmu udělá hudbu. Je pro nás perfektní. A je to i moc milý člověk.

Jaké jsou vaše další plány?

Koncem října má premiéru moje nová hra Očištění v národním divadle v Krakově, kterou tam v Teatru starém také režíruji. V prosinci začnu psát film o filmovém průmyslu. O přátelství podvodného mladého producenta a devadesátiletého režiséra, kterého všichni mají za mrtvého, ale který ještě vstane z mrtvých a řádně všem zkomplikuje život. Bude to portrét jednoho filmaře, takového Otakara Vávry nebo Jiřího Weisse.

Web pages of Petr Zelenka’s movie Karamazovs has been set off

On November 6 the web pages of Petr Zelenka’s latest movie Karamazovs were set off. There you can find information concerning not only this movie but also other theatrical and movie adaptations of “The Karamazov Brothers” novel by F.M.Dostoyevski. This movie will be released in Czech cinemas on April 24, 2008. Currently the movie is being in post-production.

In the middle of January writer and director Petr Zelenka returned from the USA where he visited Oscar-awarded composer Jan A. P. Kaczmarek who is in charge of score for Karamazovs movie. This is how Petr Zelenka commented on his stay at Jan A. P. Kaczmarek:

I did not stay right at Jan’s. I stayed in a motel and we just spent two days at his home discussing the final version of the score. He said I was the first director who had been allowed to enter his kitchen. But I reckon it was more due to his lack of time. Jan is a Renaissance person. Next to his movie activities he develops and organizes a big cultural center in Rozbitek castle in Western Poland. He believes that one can get inspired mainly by other people and he tries to be conducive to such encounters. Our meeting was a crucial experience for me.

the karamazov bros at dejvicke theater

Since 2000 Dejvické Theater has been presenting the play The Brothers Karamazov, directed by Lukáš Hlavica. This “inscenation” which is based on an original adaptation by Evald Schorm has been highly acclaimed by critics as well as audiences. Recently it became the source material for the feature film Karamazovs, directed by Petr Zelenka, who himself has been cooperating with Dejvické Theater for a long time now.

Fyodor Mikhailovich Dostoyevsky

Director: Lukáš Hlavica
Translation: Prokop Voskovec
Set Designer: Jan Tobola j.h.
Costume Designer: Ivana Brádková (guest)
Assistance: Marek Matějka (guest)

Cast: Ivan Trojan, David Novotný, Igor Chmela, Martin Myšička, Radek Holub, Zdeňka Žádníková Volencová/ Martha Issová, Lenka Krobotová /guest/, Jana Holcová, Marek Matějka., Matěj Kroupa , Pavel Šimčík.

Opening Night: 10 March 2000

The timeless work of F.M. Dostoyevsky with its ingenious ability of portraying its characters in difficult life situations has inspired a huge number of other artists. Theatrical adaptations of Dostoyevsky’s novels and novellas have become a part of repertoires in theatres worldwide. The “inscenation” at Dejvické Theater, based on Evald Schorm’s adaptation, does not attempt to fully mediate this vast, epic chronicle nor offer a detailed psychological probe into the very depths of the human soul. The approach here, rather, is to portray attitudes of the individual human being clashing with his surroundings. Against a background of compelling circumstantial evidence of a parricide, the performance expresses views on topics which still excite and thrill us – conscience, honor, love, guilt, punishment – and asks the eternal questions of whether and when everything is permitted, and whether and when everything can be forgiven.

The strength of this “inscenation” rests in large part on the outstanding performances of its cast: Ivan Trojan as old Karamazov; David Novotný, Martin Myšička and Igor Chmela as Karamazov’s legitimate sons; and guest actor Radek Holub as the bastard Smerdyakov.

Photo by: Martin Špelda
text and photos – official web pages of the Dejvické Theater

petr zelenka – profile

Screenwriter and director Petr Zelenka (21 August 1967, Prague, Czech Republic)

Petr Zelenka is the son of two screenwriters, Otto Zelenka and Bohumila Zelenková. From 1986 – 1991 he studied dramaturgy and screenwriting at FAMU. Here he wrote the script for the short Woody-Allen-esque film Everything You Want To Know About Sex And Are Afraid To Experience (1988). Later he wrote another short film for television, You Do Nothing Because You’ve Got No Good Reason (1991). Both these films were directed by his schoolmate Jan Hřebejk. From 1990 – 1996 four screenplays of his were produced by Czech Television (The Witness /1991/; Two of Us /1992/ directed by Zdeněk Zelenka; Television /1993/; and A Kennel of Honor /1996/ directed by Dušan Klein). Then, Petr started to direct his movies himself. In 1996 he created the documentary-styled mystification Mnága – Happy End (1996) about a band called Mňága a Žďorp. In this film he humorously depicts the artificial creation of a band which actually cannot play. Previous to this he had approached the topic of the connection between the music and movie worlds in the TV documentary Visací zámek 1982 – 2007 (1993) about a band called Visací zámek. Similarly, in a very playful and hyperbolic way, he later made Year of the Devil (2002), a feature film about a bizarre tour of real-life musicians Jaromír Nohavica, Karel Plíhal and the band Čechomor. This movie won the Crystal Globe at the Karlovy Vary International Film Festival and six Czech Lion Awards.

Zelenka’s feature-film début, the tragicomedy Buttoners was awarded with four Czech Lions and a Tiger Awaard at the International Filmfestival Rotterdam. He wrote a screenplay for the comedy Loners (directed by David Ondříček) about the lives of lonely people in their thirties. This movie became the biggest blockbuster of the year and gave actor Ivan Trojan his first screen role. In the same year German production company Ziegler Films commissioned Petr to write and direct a custom short, Powers, for their successful television anthology series, Erotic Tales. In this comedy, Trojan portrays a magician in a cabaret who one day realizes that he does, in fact, have supernatural abilities. In 2001 Zelenka was commissioned by the Dejvické Theater in Prague to write a play. He came up with Tales of Ordinary Madness for which he received the Alfred Radok Award for Best Original Play of the Year. Four years later he made a movie based on this play, Wrong Side Up. A comedy about relationships and absurdities of everyday life, it received two Czech Lions. His latest project is the more dramatic Karamazovs (2008) where he once again works with actors from the Dejvicke Theater. Set against the background of a theater rehearsal taking place in the unconventional location of a Polish steel mill, story lines of the company members, its director and also one of the viewers begin intermingling with the performance itself.


DVD Karamazovi

DVD Karamazovi Film Petra Zelenky Karamazovi vyjde v kompletu kniha+DVD již 8. prosince. Doporučená maloobchodní cena kompletu je 399 Kč.

Karamazovi budou bojovat o Oscara

Film Karamazovi navrhla Česká filmová a televizní akademie k nominaci na prestižní americké ocenění Oscar. O nominaci na cenu americké Akademie filmových umění a věd bude usilovat v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Nominace 81. ročníku Oscarů budou oznámeny 22. ledna 2009, vítězové budou vyhlášeni tradičně v Los Angeles 22. února.

Karamazovi zastupují Českou republiku také na Evropských filmových cenách, kam byl film nominován přímo Českou filmovou a televizní akademií. Vyhlášení výsledků proběhne 6. prosince 2008 v Kodani.

Karamazovi na MFF KV 2008

Film Petra Zelenky Karamazovi se zúčastní oficiální mezinárodní soutěže na MFF v Karlových Varech. Petr Zelenka získal ve Varech Hlavní cenu Křišťálový glóbus již za svůj film Rok ďábla v roce 2002. Jak se mu bude dařit v mezinárodní konkurenci uvidíme od 4. do 12. července. Nejzajímavější reakce na film se asi může očekávat od prezidenta letošní poroty režiséra Ivana Passera, který se s Evaldem Schormem velmi dobře znal a s největší pravděpodobností i jeho slavnou inscenaci bratrů Karamazových v Divadle Na zábradlí viděl.

Novinářská předpremiéra

Foto: Tomáš Zezulka
14. dubna 2008 proběhla za účasti tvůrců v pražském kině Evald novinářská předpremiéra dramatu scenáristy a režiséra Petra Zelenky Karamazovi. Na fotografii hlavní představitel filmu Ivan Trojan, který zde vytvořil postavu starého Karamazova. Objímají ho krásné ženy Michaela Badinková (vlevo) a Lenka Krobotová, které ve filmu ztvárnily role Kateřiny a Grušenky.

Karamazovi v regionech

Petr Zelenka cestuje s filmem – České Budějovice
Tvůrci nového filmu scenáristy a režiséra Petra Zelenky Karamazovi, který vstoupí do našich kin 24. dubna tohoto roku, podnikli netradiční pouť po osmi českých městech. Na přelomu března a dubna navštívili Hradec Králové (Kino Centrál), České Budějovice (Kino Kotva), Českou Lípu (Kino Crystal), Prahu (Kino Evald), Plzeň (Kino Beseda), Brno (Kino Art), Ostravu (Minikino) a Olomouc (Kino Metropol).

Delegace ve složení režisér Petr Zelenka, producent Čestmír Kopecký, kameraman Alexander Šurkala, distributor Ivana Košuličová a Zuzana Černá, PR filmu Alice Aronová, zde představili drama Karamazovi a po skončení projekce diskutovali s prvními diváky. Nešlo o klasické předpremiéry, ale profesní setkání s vedoucími kin, regionálními novináři, pedagogy a vybranými studenty. Petr Zelenka nám prozradil, jaká byla reakce prvních diváků v regionech:

Čestmír Kopecký, Alice Aronová a Petr Zelenka
„Nešlo o klasické diváky, ale o lidi, kteří jsou důležitým článkem na konci distribučního řetězce a mohou pozitivně ovlivnit uvedení filmu. Myslím, že byli trochu zaskočeni. Málokdy se jim stane, aby jim filmaři a distributor věnovali tolik pozornosti. Doufám, že se film Karamazovi většině z nich líbil a chápali, o co nám jde“.

Regionální předpremiéry navštívilo celkem na 246 profesionálů: 147 provozovatelů kin, 48 pedagogů především středních a vysokých škol, 51 novinářů a přibližně 150 dalších zvaných hostů: studentů, divadelníků a filmových nadšenců.

Distribuce filmu Karamazovi
Rozhovor se zástupcem distributora – společnosti CinemArt:

V kolika kopiích a do jakých typů kin se chystají v dubnu Karamazovi?
Titul vstupuje do široké distribuce 24.dubna. Protože chceme uspokojit zájem multiplexů i jednosálových kin, vydáváme film ve dvaceti kopiích. Ještě před oficiálním startem proběhnou v kinech Kotva (České Budějovice), Centrál (Hradec Králové), Český Ráj (Jičín) a Metropol (Olomouc) předpremiérové „ochutnávky“ a slavnostní premiéra v Praze se uskuteční 23.dubna. Den na to se pak vydají Karamazovi na pouť za divákem ve čtrnácti multiplexech a v šesti tradičních kinech (vedle pražských kin Lucerna a Evald to bude Hraničář v Ústí nad Labem, Varšava v Liberci, Oko v Šumperku a Velké kino ve Zlíně).

Plánujete zvláštní uvedení filmu ještě před datem premiéry?
Kromě již zmíněných předpremiér připravujeme na přelomu března a dubna uzavřená profesní představení určená vedoucím kin, tisku a pedagogům v regionech. Setkání s Karamazovými, jak těmto profesním prezentacím říkáme, proběhne v osmi městech České republiky: v Hradci Králové, Českých Budějovicích, České Lípě, Praze, Plzni, Brně, Ostravě a Olomouci. Jejich hlavním cílem je domluvit se s kiny do nejmenších detailů na spolupráci a zároveň o ni požádat redaktory regionálních médií a učitele především středních škol.

Na jakou novinku se mohou diváci v kině těšit?
Jsme přesvědčeni, že tento film, jehož základem je geniální Dostojevského román, dramatizace Evalda Schorma ze sedmdesátých let pro Divadlo Na zábradlí a její současná inscenace Lukáše Hlavici v Dejvickém divadle, a jehož realizace se uchvacujícím způsobem zhostil Petr Zelenka, bude filmovou událostí roku. To nebude jenom návštěva kina, tato syntéza literatury, divadla a filmu bude pro diváky skutečným uměleckým zážitkem. A na to chceme neustále při přípravě filmu do kin upozorňovat. Jedním z takových ozvláštnění bude jakýsi „program“, který zdarma diváci obdrží při příchodu do sálu podobně jako je tomu v divadle. Dočtou se v něm o cestě románu na plátno, o tvůrcích a aktérech. Věříme totiž, že se k filmu budou návštěvníci po návratu z kina vracet a tak uvítají, že budou mít doma při ruce průvodce.

Jan A. P. Kaczmarek s klavíristou – sólistou a Petrem Zelenkou (zprava)Scenárista a režisér Petr Zelenka se v polovině ledna vrátil z USA, kde navštívil oscarového hudebního skladatele Jana A. P. Kaczmarka, který komponuje hudbu pro film Karamazovi. Petr Zelenka shrnul pobyt u Jana A. P. Kaczmarka takto:

Nebydlel jsem přímo u Jana. Bydlel jsem v motelu a u něho jsme se jen dva dny scházeli a diskutovali o finální podobě hudby. Prý jsem byl první režisér, kterého si pustil do kuchyně. Ale myslím, ze spíš z nedostatku času. Jan je renesanční člověk. Kromě filmových aktivit staví a organizuje veliké kulturní centrum v zámku Rozbitek v západním Polsku. Věří tomu, ze člověka mohou inspirovat především druzí lidé a snaží se být takovým setkáním nápomocný. Pro mne bylo setkání s ním zásadní zkušeností.

Jan A. P. Kaczmarek s Petrem Zelenkou v nahrávacím studiu (zprava)Petr Zelenka nám prozradil, jak reagoval Jan A. P. Kaczmarek na projekci pracovní verze filmu Karamazovi:

Jan Kaczmarek byl z filmu nadšený. To byl také hlavní důvod, proč s námi spolupracoval. Doma jsem Jana a jeho ženu přistihl, jak spolu mluví některými dialogy z Karamazových. Myslím, že se jim nejvíce líbily herecké výkony. Říkali, že v Americe už takhle nikdo nehraje.

Oscarový skladatel vytvoří hudbu pro film Karamazovi
Jan Andrzej Pawel Kaczmarek, narozený 29. dubna 1953 v Polsku, oscarový hudebník (Oscar za film Finding Neverland /2004/)v současné době tvořící v USA, souhlasil, že složí hudbu k filmu Karamazovi. Petr Zelenka o jeho výběru prohlásil: “Je pro nás perfektní. A je to i moc milý člověk.”

Web k filmu Petra Zelenky Karamazovi spuštěn
6. listopadu byly spuštěny webové stránky k novému filmu Petra Zelenky Karamazovi. Najdete na nich nejen informace o tomto filmu, ale i o dalších divadelních a filmových adaptacích románu Bratři Karamazovi F. M. Dostojevského. Film bude mít českou premiéru 24.dubna 2008. V současné době probíhají postprodukční práce.

main details

Fyodor Karamazov:    For the last time: Is there or is there not a God?
Ivan:    There is no God.
Fyodor Karamazov:    Who is it laughing at man then?
Ivan:    Probably the devil.
Fyodor Karamazov:    And is there a devil?
Ivan:    No. There is no devil.

The story of Petr Zelenka’s movie “The Karamazovs” takes place in contemporary Poland. A group of actors from Prague, led by a director of the play (Roman Luknár) arrive in Krakow to present a theatrical adaptation of Dostoyevski’s novel “The Brothers Karamazov” at an alternative festival organized in the unconventional environment of a steel mill The theatrical play, the plot of which evolves around a patricide investigation, tells the story of debaucher and cynic Fyodor Karamazov (Ivan Trojan) and his four sons: the instinctive Dmitri (David Novotný), the intellectual Ivan (Igor Chmela), the humble Alyosha (Martin Myšička) and the weak-minded Smerdyakov (Radek Holub), a bastard son from a bad bet. The eldest son, Dmitri, is charged with killing his father and stealing money. Two women are also entangled in the case: the passionate Grushenka (Lenka Krobotová) and the virtuous Katerina (Michaela Badinková). The issues of faith, immortality and the redemption of man present themselves as the powerful emotions of love, jealousy and hatred play out on the makeshift stage of the dilapidated mill. In its portrayal of searching for God and attempts to prove and reject its existence, a line of reason emerges: if there is no God, everything is permitted.

Simultaneous with the rehearsal we observe story lines from the real world, of the cast and of those who still work in this steel mill. Sometimes the effect is comic, but tragedy waits in the wings. A factory maintenance man (Andrzej Mastalerz) learns during the rehearsal that his son, who is in the hospital due to an accident at the mill, has died. The rehearsal continues at the man’s request. Suddenly the biggest drama does not take place on stage but in the audience…

“We live like animals but we want to pray,” is one of the ways that writer/director Petr Zelenka views this drama about morals, human character, human conscience, guilt, punishment and forgiveness. “The Karamazovs” is not only a psychological probing of the paradoxical Russian soul but also a reflection on the contemporary topic of man’s responsibility for his deeds. “I take interest in the theme of an intellectual’s responsibility for the thoughts he spreads in a society which has lost its faith in God and thus, its basic moral instincts. What happens when somebody kills another person in the name of our ideals, by means of our instructions? Are we responsible for it? Or to put it in simple words: Is an intelligent person responsible for idiots’ behaviour? This can be applied to our society. The Czech politicians, they are nothing but Smerdyakovs who commit huge crimes under the guise of the misunderstood ideal of democracy. And what about us? Are we responsible?” adds Petr Zelenka.

Domestic Release date for “The Karamazovs” 24 April 2008

cast and crew

ivan trojan old karamazov
igor chmela ivan
martin myšička alyosha
david novotný dmitri
radek holub smerdyakov
lenka krobotová grushenka
michaela badinková Katerina
lucie žáčková lise
jan kolařík snyegirov
marek matějka judge, pole
pavel šimčík inkeeper’s cad
jerzy michal bozyk pianist
malgorzata galkowska maintenance man’s wife
jurij kolva male dancer
klára lidová female dancer
roman luknár director
andrzej mastalerz maintenance man
adrianna miara kasia
jerzy rogalski safety inspector
matja solce puppeteer

based on the novel by f. m. dostojevsky
dramatization of it by evald schorm
screenwriter and director petr zelenka
Producer čestmír kopecký, první veřejnoprávní s.r.o.
co-producer Warszaw pact film production
director of photography alexandr šurkala
editor vladimír barák
costume designer martin chocholoušek
Production Designer barbara ostapowitz
composer jan kaczmarek
lyrics of the song szwolezerowie wlodzimierz gilewski
sound designer michal holubec
production manager barbora kinkalová
assistant directors lukáš viznar
assistant directors michal janošek
assistant directors pl joanna nuckowska
production assistants kasia boryczka, vojtěch filčev, barbora šilhavák
location manager štěpánek marek
Gaffer pawel chiczewski
Electricians roman wach adam napora, tomasz frankowski, marek maciozska, rafal kozera
key grip robert lukowski
focus pullers tomáš muzperger, adam vejvoda
steadycam operátor martin točka
2nd assistant camera lukáš milota, lukáš hyksa, pavel frydrych,lubor riedl
clapper and assistant camera jan kebrdle
Camera loader josef košut
costumes vladimíra fomínová, pavla dvořáková
makeup anna nobel-nobielska, magda kakietek, natalia król
set designer martin novotný
prop master radek smehlik
construction jaroslav zápotocký a jaroslav zápotocký ml.
assistant production vesigner zuzanna dziurawiec
script supervisor dagmar císařovská
video operator václav s. sadílek
boom operator jan skála
still photography mateusz skalski
petty cash officer kryštof šámal
runners mirek ondruš, jakub fencl
drivers adam rettych, jakub štěpán, jakub hyška, kráťa, stanislav hupák
making of director kristina krause
assistant editor stáňa hošková
stuntman luděk jelen
sound engineer- krakow ivan horák
boom operator -krakow zdeněk suchý
p.r. alice aronová
distribution in czech republic cinemart

bratři karamazovi v dejvickém divadle

Dejvické divadlo uvádí od roku 2000 divadlení hru Bratři Karamazovi v režii Lukáše Hlavici. Inscenace, která je postavena na původní dramatizaci Evalda Schorma, si získala velký divácký i kritický ohlas. Stala se také jakýmsi inspiračním výchozím bodem pro film Karamazovi režiséra Petra Zelenky, který s Dejvickým divadlem dlouhodobě spolupracuje.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Režie: Lukáš Hlavica
Překlad: Prokop Voskovec
Scéna: Jan Tobola j.h.
Kostýmy: Ivana Brádková j.h.
Spolupráce: Marek Matějka j.h.

Hrají: Ivan Trojan, David Novotný, Igor Chmela, Martin Myšička, Radek Holub, Zdeňka Žádníková Volencová/ Martha Issová, Lenka Krobotová j, Jana Holcová, Marek Matějka., Matěj Kroupa , Pavel Šimčík.

Premiéra: 10.3. 2000

Dílo F.M. Dostojevského je díky své nadčasovosti a geniální schopnosti zachytit své postavy v mezních životních situacích trvalou inspirací pro tvůrce ostatních uměleckých žánrů. Jevištní adaptace jeho románů a novel se staly součástí repertoáru našich i světových divadel. Inscenace Dejvického divadla, vytvořená na základě dramatizace Evalda Schorma neusiluje o podrobné zprostředkování epicky rozsáhlé románové kroniky, ani se nesnaží o podrobnou psychologickou sondu do nejhlubšího nitra lidské duše, svůj pohled na Dostojevského chápou tvůrci především jako zobrazení postojů člověka ve střetu s okolím. Na pozadí odhalování okolností otcovraždy vyjadřují pohled na témata, která nás stále vzrušují. Svědomí, čest, láska, vina, trest i věčná otázka, zda a kdy je všechno dovoleno nebo zda a kdy může být všechno odpuštěno.

Ke kladům inscenace určitě přispívají i výrazné herecké výkony hlavních představitelů, Ivana Trojana v roli starého Karamazova, Davida Novotného, Martina Myšičky a Igora Chmely v rolích jeho vlastních synů a hostujícího Radka Holuba v roli levobočka Smerďakova.

Foto: Martin Špelda
(text a fotografie – oficiální stránky Dejvického divadla)

Karamazovi © 2013. Theme Squared created by Rodrigo Ghedin.